Na hřiště domažlického záložního týmu jsme nejeli jako favorité. Alespoň tomu napovídalo postavení v tabulce, kde se západočeši vyhřívali na pátém místě na rozdíl od našich fotbalistů v dolních patrech tabulky.

První půle vypadala opticky velmi vyrovnaně, jakoby žádný tým neměl větší převahu. pokud jde ale o šance, rozhodně nebezpečnější jsme byli my. Hrozba přicházela hlavně ze standardních situací. Nejprve nastřelená tyčka, pak jen o centimetry minutý růžek branky. A nakonec se jedna ujala a po brance agilního střelce Filipa Vaňka šla Soběslav do vedení. Jako by najednou opticky získala i převahu. Jenže  z ojedinělé akce domácích vyplynula standardka i na opačné straně a po přízemní střele skrz zeď bylo srovnáno. Obraz hry se ale nezměnil a na našich hráčích bylo vidět, že chtějí do šaten šťastnější. A to se jim i po brance Marka Škrlety podařilo.

Ve druhé půli se na hřišti nestihli hráči ani rozkoukat a Filip Vaněk po uvolnění v šestnáctce z otočky zvýšil na 3 : 1. Vypadalo to, že se mašina zase pomalu rozjíždí. Jenže tak jednoduché to prostě nebude. Opět ojedinělá akce, náhodný dotek s míčem v naší šestnáctce a domácí snížili na 2 : 3. Hra se zase vyrovnala a najednou měli šance jak hosté tak domácí. 

Závěr byl pak trochu nervózní ze strany hostů, kteří se snažili vyrovnat stav. Naši hráči se naopak snažili zuby nehty udržet těsný náskok. Škoda, že upustili od aktivní hry, mohli se těch nervydrásjících situací ušetřit. 

Ćtyřminutové nastavení neznamenalo zrovna příznivou situaci a dalo připomenou minulé kolo doma s Hlubokou. 

V nastavení se vyznamenali oba brankáři. Nejprve Kryštof Mrzena chytil jasnou gólovku od samostatně pronikajícího hostujícího hráče, na opačné straně pak tváří v tvář soběslavští nevyzráli na gólmana Domažlic. 

Přesto se nakonec podařilo ubránit nejtěsnější vedení a s velkým štěstím vezeme domů veledůležité tři body do tabulky.

Štěpán Ježek